Když jsem si dnes ráno otevřela Zpravodaj Loutkářské Chrudimi a četla si recenze včerejších představení, musela jsem s názory souhlasit. Především znovu vyzdvihnu Kytici vol. 2 plzeňského souboru Johan & Petr Vydarený.
PŘEDSTAVENÍ PLNÁ SMRTI, CHRUDIM PLNÁ ŽIVOTA
Kdykoliv se chystám jít na ztvárnění Kytice, bohužel mívám strach, aby představení nebylo odříkané s patosem nebo se nesnažilo působit přehnaně dramaticky. Kytice vol. 2 mě však svým zpracováním dostala na svou stranu. Byla ukázkou toho, že není nutné odříkat všechny balady zpaměti se zažitou intonací. Důležitější je, jak v současné době působí na diváka, jak ho dokáže oslovit a donutit ho o tématu přemýšlet. Tři vystupující herci měli na jevišti skvělou energii, která zaplňovala celý sál. Představení bylo živé. Části recitovaných balad byly někdy upraveny a převedeny do současného jazyka, jindy byly proloženy osobním vypravováním, jež se týkalo smrti a různých pohledů na ni. Možná, že kdybych maturovala až příští rok, přemýšlela bych nad zařazením Kytice do svého seznamu maturitní četby.
Nedělní odpoledne bylo současně zaplněno děním v ulicích Chrudimi. Sama jsem se divila, na kolika místech program probíhal a jak bohatý byl. Protože jsem však celé odpoledne uváděla představení, dostala jsem se až na večerní koncert „chrudimské legendy“ Rudy Hancvencla. Na ulici postávaly hloučky mládeže i starší generace. Na Chrudimi je krásné, že zde žijí nejen loutky, ale i hudba či poezie.
Při přecházení náměstí směrem k představení souboru Buchty a loutky jsme minuli Slam Poetry, která mě nemohla nezaujmout. Stále nemohu pochopit, jak tato vystoupení vznikají, je to kouzelné. S rozporuplným pocitem jsem však odcházela z představení Punch a Judy zmíněného souboru Buchty a Loutky. Tradiční loutky jsou krásné a práce herců s nimi je neskutečně opravdová a živá. Jen jsem se nemohla spolu s ostatními diváky smát tomuto typu morbidního humoru. Pan Punch chce utopit vlastní dítě v alkoholu a pak z něj mlýnkem na maso udělá jitrnice. Taková smrt však nečeká jen dítě, ale i manželku a policistu. Jak může příběh skončit, když je Punchem zabitá i smrt? Ostatní diváci však dávali zřetelně najevo nadšení, a smích se ozýval i z řad těch nejmenších diváků.
Koncerty pak pokračovaly až do poslední minuty nedělního večera. Zřejmě nejvíce to žilo před Filištýnem, kde se až do půlnoci zpívalo a tančilo. A když odbyla půlnoc, hudba utichla a zábava pokračovala, ovšem potichu.
Štítky:
Loutkové
