Loutková scéna ve Vysokém slaví sto let

Oslavy 100 let loutkové scény DS Krakonoš ve Vysokém nad Jizerou se uskuteční od 11. do 14. července 2024. Připraven je bohatý program, loutková představení, křest nově zrekonstruované opony, ocenění vysockých loutkářů i besedy nad loutkami. Srdečně jsou zváni všichni příznivci loutkového divadla.

Rozhovor Českého rozhlasu Liberec s členkou Divadelního spolku Krakonoš ve Vysokém nad Jizerou, organizátorkou oslav a autorkou Almanachu ke 100. výročí loutkové scény Svatavou Hejralovou a s autorem “výroční” výstavy Janem Hejralem.

Program oslav

Z historie loutkového divadla ve Vysokém

K historii vysockého divadla patří od roku 1924 také loutková scéna. První představení bylo odehráno 26. 12. 1924 v sále tehdejší radnice. Hrálo se se zapůjčenými loutkami od ochotnického spolku ze Semil přičiněním hlavně pana Františka Hanuše, a to Krakonošova nadílka. O rok později se loutková scéna přestěhovala do vlastních prostor v nově postaveném divadle a byl pořízen celý soubor marionet od mistra kominického pana Jana Dolenského.

Loutky mají hlavičky a ručičky kašírované, tělíčka a nožičky pak ze dřeva. Jejich průměrná výška je 75cm, Kašpárek patří s 50cm mezi nejmenší, Krakonoš je se svým rovným metrem největší. Dámskou část ošatily švadleny sl. Hanušová, Šátková a pí. Jandová, pánskou pak krejčí Hásek, Nečásek, Šalda, Janoušek a Špika. Později se v souboru našli další tvůrci loutek Josef Fučík st., Josef Rón a hlavně Josef Hejral st. Každá loutka má svůj charakteristický výraz. Jak říkávala jedna z nejstarších loutkářek Františka Hejralová začínajícímu: “Koukni loutce pořádně na hubu, sešteluj tu svou podle ní a pak teprve hovoř.”

Původní kulisy malované malířem pokojů Janem Lvem z Jilemnice slouží stejně jako většina původních rekvizit dodnes. Ani repertoár se příliš nemění, nejčastěji padne výběr na původní loutkové hry Čecha, Schmoranze, Vršovického, Rudloffa, Průchy, samozřejmě hodně upravované pro současného “televizněpočítačového” diváka.

Loutková scéna DS Krakonoš má od svého založení nepřetržitou tradici, odmlčelo se jen na pár válečných let, kdy panovaly obavy z jeho zabavení pro Hitlerjugend sídlící v Gauschulle, dnešní Kramářově vile.

Loutková představení oživovalo vystoupení tzv. Mladých houslistů. Teprve v šedesátých letech je nahradil flašinet, pořízený už v roce 1929 za pouhých 355,-. Dnes je neodmyslitelným symbolem vysockých loutek a láká malé i velké do divadla. Nejčastěji si s ním starší generace spojí postavu Josefa Kučery st.

Doposud bylo od roku 1924 odehráno už přes tisíc představení, a to včetně těch, která se vyvezla za hranice nejen města Vysokého, ale i republiky. V roce 1997 poprvé vycestovaly historické loutky i s loutkáři do Francie přímo do Normandie na mezinárodní loutkový festival v Dives sur Mer, aby si úspěch zopakovaly o dva roky později na turné, kde obsazení bylo české a francouzské. Mobilní loutková scéna se vyrobila pouhých 30 dnů před odjezdem jako přesná kopie stálé.

V letech 1980 – 85 organizovali vysočtí díky svému zázemí okresní loutkářské přehlídky a sami se jich účastnili. Úspěch u porot nevalný, o to větší u diváků.

Poslední léta jsou pravidelně dvě premiéry do roka. Hraje se hlavně o zimních a letních prázdninách za stejného zájmu malých i velkých diváků. Soubor zhruba 60 loutek láká svou neopakovatelnou a pohádkově podmanivou iluzí.

Živá tradice 90 let loutek je nádherná, ale má i svou stinnou stránku. Vše se užíváním opotřebovává a nejinak je tomu i u loutek a jejich scény. Zoufale volá po restauraci jednotlivých marionet a hlavně jejich dekorací. Vlastními silami se renovuje technika světelná i zvuková, ale na historický soubor je třeba odborníků a tedy patřičné finance. Zatím se podařilo získat od firmy VEOLIA v roce 2013 grant na opravu základního souboru loutek. Bohužel částka na restauraci dekorací přesahuje možnosti spolku Krakonoš. Ale naděje neuhasíná a pevně věříme, že nějaké řešení se do 100 let loutek najde.

V roce 1955 převzal vedení loutkového souboru Josef Hejral st., po 20 letech pak jeho syn Jan Hejral st. a v současnosti pomyslné žezlo vedení nad zhruba 15 výrazně omlazenými členy je v rukou jeho dcery Magdalény Pohankové, která je tak čtvrtou generací řídící se heslem, umístěným nad malovanou oponou od vysockého zakládajícího loutkáře pana Jandy st.