Dnešní řadu divadel v mém případě zahájilo představení Jedno moře souboru Na vlně a s ním v jednom bloku Trable šerifa Míši souboru Pod Kloboukem. Šerif Míša je postava psa, který by měl hlídat pořádek a bezpečí, avšak ve skutečnosti způsobí potíže on sám.
Zabaví kočce ukradené slepičí vejce a když slepičí maminka vejce hledá, odmítne jí ho vydat. A tak si kuře Tínka po vylíhnutí myslí, že šerif Míša je její rodič a později příchozí slepici vyhání z domu koštětem. Byla jsem zaskočena že ani slepice nepoznala v Tínce své dítě. Pak následovalo pár vtipných scének, a nakonec slepice snesla nové vejce. Tak by se to mohlo cyklit znovu a znovu. Možná by se hodilo přirovnat hru k absurdnímu dramatu, kde se scény opakují a komunikace lehce selhává. Navíc bylo toto vystoupení proloženo songy šerifa a Tínky. Tento text už do konce festivalu nezapomenu: „Býti šerifem, mám těžkou úlohu…“ a samozřejmě energické: „Já jsem kuře Tínka, levá, levá! Bydlím u tatínka, levá, levá! Kuře – Tínka…“ Nezapomenutelný zážitek.
Ihned po skončení zmíněného představení jsem se spěšným krokem přesunula do prostoru Vinárny a také do úplně jiné nálady. Shlédla jsem inscenaci Hany Voříškové, Nikdy naráz netrápí tě mráz a oblak komárů. Diváci se rázem ocitají v chladném a nemilosrdném prostředí zimy a hladu, který trápí eskymáky. Každý pohyb a každé slovo mělo svůj význam, použité loutky byly kuchyňské potřeby, které všichni dobře známe. Červená řepa se proměnila z mrože na soba, na slunce, maso, červeně zbarvená voda pak v krev. Bílý oděv Hany Voříškové však nebyl potřísněn ani kapkou červené barvy. Navíc stálé napětí v inscenaci si vás chytne a nepustí a možná i rozpláče.
V podvečerních hodinách se konalo (HE)ART BEATS!, kolokvium se zahraničními hosty, kde měli diváci možnost seznámit se s loutkářstvím v jiných zemích. V R Klubu potom následovala debata a před půlnocí vystoupilo divadlo DNO se svým Jsem Fagi. Jak jsem pochopila, je tento humor spíše pro lidi, kteří na festival jezdí již dlouho a znají koncept komiksu Jsem Fagi. Každopádně už nikdy nezapomenu chytlavou znělku „Jsem Fagiii! Fagi, Fagi, Fagi, yes!“ Ještě si dovolím malou perličku na závěr:
„Býti dobrovolnicí mám těžkou úlohu…
Jsem Fany… yes!“
Štítky:
Loutkové
