Tak už je tady poslední den 92. ročníku celostátní mezidruhové přehlídky amatérského divadla Jiráskův Hronov. Všude okolo sebe slyším hlasy, které říkají: „To to uteklo!“ nebo „Já jsem ještě nestihl to a to.“ či „Jsi skvělý/á a rád/a jsem tě poznal/a. Musíme zůstat v kontaktu.“
Nově vzniklá společenství seminaristů dala zárodky novým přátelství i láskám (jak jsem byl přímým svědkem). A musím všechna slova potvrdit, klidně vlastní krví. Jiráskův Hronov je programově nabytá přehlídka, kterou nelze poznat ze všech úhlů během jednoho navštívení. Když už si člověk myslím, že to jakž takž zvládá, objeví se nové informace a inspirace – vodní bitva před rozpáleným divadlem, ochutnávky jídel v přilehlých hospodách, návštěva Jiráskova rodného domu, poležení na místním hřbitově atd. atd. atd. Zároveň musím říct, že Hronov se o všechny přítomné stará náramně a nabízí veškerý komfort. Příkladem budiž závěrečná ohňová show a slavnostní ohňostroj ze střechy Jiráskova divadla, který ohlašuje – po svěšení vlajek a sfouknutí svíčky v lucerně – konec divadelního svátku. Člověk je pak naplněn dojmy a hlavou mu běží všelijaké možné emoce i myšlenky, že by se Jiráskův Hronov měl stát každoroční bodem v diáři. Tak si píšu termín a budu se těšit nejen na to, že uvidím opět široké spektrum divadelních žánrů (pantomima, absurdní drama, brechtovské divadlo, konverzačky, tanec, loutky, divadlo poezie, improvizaci…), ale především nové kamarády. Už budu mít totiž představu, co s nimi ještě dohnat. Už nebudu nováček. Už budu jeden z vás. #prostěhronov * Závěrečný program nabídl dvě představení. Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičinském zámku od Divadelního spolku Bratří Mrštíků z Boleradic pro mne reprezentoval poetikou hraní či scénografií exkurz do 70. let minulého století. Nic na tom nezměnily ani zkušené herecké projevy.
Před sebou neutečeš aneb Nehodící se škrtněte! bylo představení založené na částečné improvizaci předem daných situací. Dějová linka se točila kolem zákulisních rozhovorů kandidátů do senátních voleb a jejich prohřešků z minulosti. Divácky vše působilo, že se hodně dialogů tvoří na místě, čímž trpěla soustředěnost a napojení aktérů. LÁHOR/Soundsystem z Prahy tak doplnil spektrum divadelních žánrů zastoupených na nejstarším divadelním festivalu v Evropě.
Detailní recenze na všechna představená lze dohledat ve Zpravodaji JH na https://www.jiraskuvhronov.info/zpravodaj
