na redakční a hronovsko-organizační “porádky” s Tebou jsem se vždycky těšila. Mimořádně mě bavilo, jak krásně jsi na nich “zlobila” (obzvláště pana šéfredaktora). Vždycky jsem si vážila Tvé přímosti a upřímnosti a obdivovala Tvou eleganci a noblesu.
Děkuji Ti za veškerou pomoc, podporu a spoustu času a energie, které jsi věnovala amatérskému divadlu na Hronově, na Popelce, v redakci Amatérské scény a odborné radě. Děkuji i za to soukromé a osobní. Budeš mi chybět.
Jediné, co mi teď dokáže vykouzlit úsměv na tváři, je představa, jak jim tam nahoře hned po příchodu uděláš inspekci, přesně a trefně pojmenuješ, co nefunguje a hned vymyslíš řešení. Pak si dáš kávu, cigaretu, elegantně si natáhneš nohu na protější židli a přečteš místní tiskoviny.
Měj se tam dobře. Zasloužíš si to.
Simona