Dačické kejklování 2025

Dvacátý pátý ročník krajské postupové přehlídky činoherního a hudebního divadla Dačické kejklování proběhl ve dnech 7. až 9. března 2025. V programu soutěžilo o postup na Národní přehlídku Divadelní Piknik Most celkem devět inscenací, z toho sedm komedií a dvě činoherní dramata.

Oslavu čtvrt století trvání si užili návštěvníci letošního Kejklování při každém úvodu jednotlivých představení. Místní ochotníci uváděli do chodu každý programový bod svým s velkou chutí kejklířským a divadelním uměním, a ozdobili tím velmi výrazně atmosféru celého svátečního  divadelního víkendu. 

Potěšující skutečností byl počet čtyř dramatických předloh, respektive her napsaných členy jednotlivých soutěžících divadelních souborů, což by samo o sobě nemuselo mnoho znamenat, kdyby nešlo až na jedinou výjimku o nadprůměrné až vysoce kvalitní texty.

Přehlídku zahájilo představení inscenace komedie autorů Michaely Doleželové a Romana Wencla Královny podání místního Divadelního spolku Tyl Dačice. Nepříliš kvalitní text komedie o třech ženách různého věku, které spolu sdílejí jeden lázeňský pokoj, posloužil v tomto případě alespoň k prokázání nemalých hereckých schopností trojice účinkujících členek spolku dačických ochotníků. Hlavní význam této inscenace tkví v tom, že DS Tyl Dačice se opět vrátil k vlastní činnosti, což je velkým příslibem do budoucna.

Divadlo MonAmour Mnich je známé zejména díky autorsko-interpretační dvojici Monika Nováková a Bety Minářů, které tento divadelní subjekt založily za účelem scénování a předvádění vlastních her psaných v žánru monodramatu pro jednu herečku. Tou herečkou je Monika Nováková, ověnčená cenami za její zatím dva herecké výkony v inscenacích Modelka XXL a Dokud se randí. Po těchto na sebe navazujících velkých úspěších byl třetí tvůrčí počin Divadla MonAmour velice očekávaný. Představení hry Přeplněné prázdno přineslo jak skvělý text, tak velmi dobrý herecký výkon Moniky Novákové. Rezervy tentokrát byly ve výkladu textu a režii inscenace. Příběh mladé ženy bojující s duševní nemocí známou pod termínem panická ataka byl psán se záměrem, který jak vyplynulo při rozpravě na kritickém semináři po představení, byl zčásti opuštěn poté, když se souboru dostalo zavádějící zpětné vazby. Hlavním partnerem postavy hrdinky dramatu se pak na základě rady zvenčí stala hračka, velký plyšový medvěd. To postavu odvedlo od původního tématu skutečných důsledků panických ataků, které ji dostaly až do pozice životního outsidera. Důsledkem byly otázky ze strany publika, které si nebylo jisté, „co tím chtěl básník říci“. V průběhu dalších repríz se tato zcela jistě řešitelná rezerva dá při autorských i hereckých kvalitách Divadla MonAmour snadno odstranit.

Divadelní soubor Amadis uzavřel program prvního dne přehlídky představením inscenace hry Jiřího Janků a Petra Svojtky Pozor, zlý pes v režii Tomáše Hradila. Tuto parodii známého titulu Pes baskerwilský v podání Amadisu už viděli diváci loňské Národní přehlídky Krakonošův divadelní podzim. Tamní lektorský sbor v čele s režisérem a vysokoškolským divadelním pedagogem Milanem Schejbalem radil už v říjnu loňského roku realizátorům inscenace, aby dokončili z hlediska režie zejména závěrečnou scénu jinak velmi vydařeného představení. Bohužel se tak nestalo, a tak dačická soutěžní repríza bohužel opět nedopadla příliš dobře, až na ocenění několika výborných hereckých výkonů.

Suchdolský divadelní spolek SUD a jeho dvorní autorskou dvojici manželů Lenky a Víta Chaloupkových není třeba nijak zvláště moc představovat, to za ně dělá už několik let trvající dobrá divadelní práce s mnoha udělenými cenami. Letos suchdolští ochotníci přijeli do Dačic s inscenací hry manželů Chaloupkových Fantastické dobrodružství majora Browna. Autoři vycházeli z díla známého britského autora detektivních povídek G. K. Chestertona, konkrétně z povídky Klub podivných činností. Představení začíná čistou činoherní scénou setkání majora Browna s Basilem. Následuje několik jevištních obrazů, ve kterých suchdolští využijí různé interpretační prostředky včetně jimi často využívané stínohry, v jejichž průběhu se major Brown dozví o nebezpečí, které hrozí jisté slečně Misery. Při dalším vyšetřování napadení narazí major Brown, detektiv Rupert Grant a jeho bratr Basil na společnost, která slibuje svým klientům zprostředkovat nestandardní zážitky. Prolínání dramatických situací z těchto dvou dějových linek tvoří obsah celé hry, pro jejíž realizaci se SUD spojil s dalším subjektem, Divadlem (bez záruky) Praha.

Celkem zábavné představení ukázalo, že na dosažení zdárného výsledku je třeba vynaložit ještě celkem hodně práce. Pokud realizátoři dovedou k větší dokonalosti technickou stránku stínohry spojenou s činoherním herectvím, více využijí potenciálu obou souborů a vše uzraje v průběhu dalších repríz, zajisté se odstraní největší rezervy, které jsou v oblasti srozumitelnosti celku pro publikum.

Ženský amatérský spolek ŽAS Homole pod vedením autorky a režisérky Stanislavy Kočvarové přijel na Dačické kejklování s autorskou inscenací Poslední ráj (viz titulní foto Vojtěcha Lojky_pozn.red.). Jedná se o další příběhy z běžného života žen nejrůznějšího věku, což je zatím téma všech her, které vzešly ze spolupráce ŽASu se Stanislavou Kočvarovou, herečkou Studia dell´arte, scénáristkou a režisérkou.  V duchu již ukotvené vlastní poetiky souboru se na jevišti v invenční a hravé scénografii tentokrát rozvíjí děj uvnitř početné skupiny žen ocitnuvších se v suterénu dočasně uzavřeného obchodního domu Ráj. Publikum v řetězu jednotlivých jevištních obrazů sleduje řadu komediálních gagů, ve kterých jak je u ŽASu zvykem, jednají jednotlivé herečky tak, jak jim určuje vlastní povaha charakter i lidský ženský typ jako takový. Představení by prospěla důkladnější dramaturgie i režie, a také proškrtání textu. Rezervy jsou hlavně v oblasti práce s mizanscénou, protože zejména v první části se na jevišti odehrává často něco, co bývá někdy označováno slovem chaos. I když největším trumfem ŽASu je autentičnost jak jednotlivých účinkujících, tak obsahu her, divadlo jako takové – nebo chcete-li jevištní tvar, potřebuje vždy určitý řád, aby bylo dosaženo úspěchu.  I přes tyto výhrady to byla také tentokrát právě ona zmíněná autentičnost (jádro poetiky souboru), která posunula představení Posledního ráje mezi nejsilnější zážitky v rámci celé přehlídky.

Spolek ochotníků Malenice se Dačického kejklování zúčastnil se hrou členky souboru Elišky Mayaleh The best of český dějiny. V podstatě šlo o pásmo estrádních scének z dějin českého národa i státu celkem nevalné úrovně. Autorka je profesí středoškolská učitelka. Co se hry jako takové týká, není zcela jasné, pro jaké cílové publikum byla vytvořena. Zdali pro školní mládež či pro veřejnost. Celek obsahem poněkud připomíná Dívčí válku Františka Ringo Čecha, rozdíl je v tom, že Dívčí válka je o jistém úseku dějin, a The best of český dějiny jsou „průletem“ tisíciletou historií Čechů a jejich minulosti. Už z této informace je zřejmé, kolik času zbylo na jednotlivé dějinné události, když scénce o Hitlerovi a Evě Braunové bylo věnováno téměř deset minut. I když je zcela jistě nejlepším způsobem reflektovat jak národní identitu, tak zásadní dějinné a politické události s humorným nadhledem, dochází v průběhu představení v zájmu pobavení publika dost často k nežádoucímu jevu posunutí historické pravdy do oblasti místy až znevažování základů historie současného českého státu. Dobrý záměr se tak míjí účinkem. Škoda.

Spolek divadelních ochotníků Deštná se představil inscenací muzikálu Sugar aneb Někdo to rád horké autora Petera Stone v režii Josefa Jusko. Známý příběh dvojice hudebníků prchajících před bandou gangsterů odehráli deštenští ochotníci, co se hudebního doprovodu týká zcela brilantně. Pokud jde však o herecké výkony, pak až na několik výjimek dosti neuměle.  Vedle vynikajících hereckých výkonů představitelů postav Joe/Josefína (Jiří Fencl), a Jerry/Dafné (Vojtěch Voráček) nepřinesla herecká složka inscenace žádné nadprůměrné výsledky, snad až na představitele sira Osgooda Fieldinga (František Poslušný), Psí dečky, šéfa gangsterů (František Tupý), a manažera kapely Bienstocka (Josef Ližkař). Na výsledku se negativně podepsala celková délka představení včetně předimenzované děkovačky. Pochvalu si zasluhuje dívčí taneční skupina, a choreografie jejího vystoupení při písni Psí dečky.

DS Prácheňská scéna v Písku zahájila třetí a poslední den přehlídky v nedělním dopoledním představení inscenace hry Oskar pro Emily německých autorů F. Bohneta a A. Alexyho. Příběh manželské dvojice dvou herců vytvářejících si vlastní životní příběh překrucováním vlastních životů a žijících de fakto v iluzích,  je autory umístěn do USA.  Bohnet a Alexy však nezapřou dobrou znalost prostředí Hollywoodu i atmosféry slavnostního večera při udělování filmových cen Oscar. Je více podobných her pro dvojici herečka a herec v seniorském věku. Jejich úspěch je ovšem vždy podmíněn hereckými schopnostmi nejvyšších kvalit. Pokud nebudeme uvažovat o divadle profesionálním a ochotnickém, a ale jen o divadle dobrém a špatném, inscenace ani představení hry Oscar pro Emily písecké v podání herecké dvojice Zdeňka Chytrá a Milan Kurstein rozhodně nepatří k tomu špatnému, co se občas na divadelních jevištích u nás objevuje. V jejich výkonech (včetně představitele třetí postavy hry (Jakub Kokta) jsou sice místy i větší rezervy, přesto však stojí za zhlédnutí.

Posledním bodem programu letošního Dačického kejklování bylo představení postmoderní černé komedie Spolujezdec od Davida Jana Žáka v provedení DS DUTAM Prachatice. Sám autor také ztělesnil jednu postav hry.   Problematika vnitřního duchovního života člověka nazíraná D. J. Žákem pod inspirací filmů Davida Lynche a odkazující i na dílo C. G. Junga a S. Freuda je tématem textu, který patří k těm nejkvalitnějším plodům práce současných českých scénáristů a dramatiků. To je však bohužel jediná deviza tohoto divadelního počinu. Představení má velké rezervy v tempu i v rytmu, v úspěšné syntéze jednotlivých žánrů, která je podmínkou pro zdárné vyznění inscenací postmoderního divadla.

Porota pracovala ve složení Milan Schejbal, Ladislav Vrchovský, Pavlína Schejbalová a Zdeněk Janál a udělila tato ocenění:

Čestné uznání
Divadelnímu spolku Tyl Dačice za hereckou souhru v inscenaci Královny.
Monice Novákové a Bety Minářů za původní textovou předlohu k inscenaci
Přeplněné prázdno souboru MonAmour Mnich.
Monice Novákové za herecký výkon v inscenaci Přeplněné prázdno souboru
MonAmour Mnich.
Pavlu Dorazilovi za herecký výkon v roli Doktora Mortimera v inscenaci Pozor, zlý
pes DS Amadis.
Hereckému kolektivu DIVADLA (bez záruky) PRAHA a Suchdolského divadelního
spolku SUD za hereckou souhru v inscenaci Fantastické dobrodružství majora
Browna.
Kolektivu DIVADLA (bez záruky) PRAHA a Suchdolského divadelního spolku SUD za
scénografické řešení inscenace inscenace Fantastické dobrodružství majora Browna.
Stanislavě Kočvarové, Vojtovi Vrtkovi a kolektivu ŽAS za výpravu inscenace Poslední
Ráj Ženského amatérského spolku Homole.
Dáše Tupé za herecký výkon v roli Sugar v inscenaci Sugar aneb Někdo to rád horké
Divadelních ochotníků Deštná.
Františkovi Tupému za herecký výkon v roli Gangstera Psí dečky v inscenaci Sugar
aneb Někdo to rád horké Divadelních ochotníků Deštná.
Zdeňce Chytré za herecký výkon v roli Emily v inscenaci Oskar pro Emily DS
Prácheňská scéna v Písku.
Milanu Kursteinovi za herecký výkon v roli Henryho v inscenaci Oskar pro Emily DS
Prácheňská scéna v Písku.
Davidu Janu Žákovi za původní textovou předlohu k inscenaci Spolujezdec DS
DUTAM Prachatice.
Ceny
Martinu Vráblíkovi za herecký výkon v roli Sira Henryho Baskervilla v inscenaci
Pozor, zlý pes DS Amadis.
Romanu Tegelovi za herecký výkon v roli Doktora Watsona v inscenaci Pozor, zlý pes
DS Amadis.
Martinu Rumlerovi za herecký výkon v roli Vikáře Shortera v inscenaci Fantastické
dobrodružství majora Browna kolektivu DIVADLA (bez záruky) PRAHA a
Suchdolského divadelního spolku SUD.
Za hereckou souhru kolektivu Ženského amatérského spolku Homole v inscenaci
Poslední Ráj.
Jirkovi Fenclovi za herecký výkon v roli Joea, později Josefiny v inscenaci Sugar
aneb Někdo to rád horké Divadelních ochotníků Deštná.
Vojtovi Voráčkovi za herecký výkon v roli Jerryho, později Dafné v inscenaci Sugar
aneb Někdo to rád horké Divadelních ochotníků Deštná.

Doporučení programové radě národní přehlídky SČDO Divadla jednoho herce
2025 v Kaznějově k zařazení inscenace Přeplněné prázdno souboru MonAmour
Mnich do programu.

Doporučení inscenace Poslední Ráj Ženského amatérského spolku Homole do
programu Celostátní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla
PIKNIK 2025 v Mostě.

Speciální cena poroty a diváků Milanu Krotkému a Haně Kocmálové ve
spolupráci s DS Tyl a Divadelním studiem Tyláček Dačice za invenční a
originální úvody soutěžních představení na přehlídce Dačické Kejklování 2025.