Klicperovy divadelní dny Sadská 2024
Středočeská krajská přehlídka venkovských divadelních souborů Klicperovy divadelní hry se uskutečnila v Sadské ve dnech 11.–14. dubna 2024. Zúčastnilo se jí sedm divadelních souborů. Dramaturgická skladba obsahovala takřka výhradně tituly komediálního charakteru. Jeden z nich byl tragikomedií. Soubory uvedly čtyři inscenace současných českých autorů, jednu z pera současného amerického dramatika a dvě hry z odkazu divadelní a literární klasiky ruské a anglické provenience.
Přehlídku zahájili Jílovští ochotníci z Jílového u Prahy komediálně laděnou hříčkou Kateřiny Pokorné nazvanou Jak se nezbláznit. Jde o pásmo šesti skečů líčících vztah mužského a ženského pokolení od raného dětství po stáří. Jednotlivé skeče jsou ilustrujícím materiálem přednášky věhlasné psycholožky, z níž se v závěru hry vyklube sňatková podvodnice.
Soubor pracoval v minulých letech pod vedením profesionálních divadelníků. Tentokrát se režie ujala členka souboru Pavlína Staňková. Úkol to pro ni nebyl snadný, a to nejen proto, že za sebou nemá delší dramaturgicko-režijní zkušenost, ale i proto, že pracovala s chabou textovou předlohou, o níž se nemohla opřít. V textu není např. dostatečný prostor pro budování vyústění hry, takže závěr s odhalením podvodné psycholožky je takříkajíc spadlý z nebe. Režijní výstavba jednotlivých scének trpí absencí jasnějších zlomů v jednání postav, ruku v ruce s tím vázne tempo-rytmus představení. Herecké ztvárnění některých postav se nevyhnulo nepatřičnému pitvoření. Diskutabilní je i stylová nejednotnost scénografického řešení např. ve skeči milenců. Navzdory předchozím konstatováním je třeba zdůraznit, že soubor tvoří osobnosti s nemalými hereckými dispozicemi a zaujetím pro divadelní činnost. Za všechny jmenujme režisérku Pavlínu Staňkovou, která se obsadila do role Psycholožky Jiřiny Studené (čestné uznání za herectví) či Jaroslava Kyptu, který zaujal svým herectvím ve dvou skečích (čestné uznání).
Divadelní ochotnický spolek Jirny sehrál dvě aktovky A. P. Čechova Námluvy a Výročí (viz i titulní foto autora článku_pozn.red.). Soubor jimi vstoupil na půdu divadla pro dospělé publikum. Režii svěřil Petru Hudskému, známému scénáristovi a spisovateli, který je od roku 2023 uměleckým vedoucím souboru. Pro přestup od divadla pro děti k divadlu pro dospělé, byla dramaturgická volba Čechovových aktovek nesporně dobrým počinem, nejméně proto, že by se soubor mohl opřít o kvalitní dramatické předlohy mnohokrát prověřené jevištěm. Východiskem k inscenaci však nebyly původní texty A. P. Čechova, nýbrž jejich úprava. Tu provedl Petr Hudský patrně ve snaze o zpřítomnění obou příběhů a pro ulehčení herecké práce. Úprava poměrně značnou měrou redukuje původní předlohy, u aktovky Výročí dokonce vypouští závěrečný výstup deputace správní rady banky.
V inscenaci se ono zpřítomnění projevuje jen polovičatě, více v řečové rovině a jen nepatrně v scénickém provedení. Otázkou zůstává i to, zda redukce textu byla pro herce opravdu nápomocná. Zdá se, že nikoliv, že nemají dostatečný prostor pro ztvárnění svých postav a rozehrávání situací. Ve výsledku jde víceméně o reprodukci textu, v nejednom místě způsobem „co slovo, to perla“. Nicméně, z hereckých partů zaujal výkon Petra Hanyka v roli Štěpánka, otce Natálie v aktovce Námluvy (čestné uznání).
Spolek divadelních a kulturních nadšenců Mošna z Vraňan se přehlídky zúčastnil s inscenací hry Jaromíra Břehového Sborovna. J. Břehový, režisér a kmenový autor ochotnického divadelního souboru Žlutičan ze Žlutic, napsal hru takříkajíc na tělo členům svého souboru a uvedl ji ve vlastní režii v roce 2008 na žlutické jeviště. Od té doby ji inscenovalo nejméně šest dalších amatérských souborů. Komedie situovaná do sborovny učitelského sboru řeznického učiliště si bere na paškál situaci v současném učňovském školství. Je vděčnou hereckou příležitostí pro osm herců.
Soubor Mošna z Vraňan, disponovaný výraznými hereckými typy, se jevištní realizace v režii Martina Chmelíka zmocnil se ctí. Věnoval značnou péči kostýmní výpravě. Naproti tomu ne zcela logicky vyřešil hrací prostor, zejména prostor pro zástupkyni ředitele Janu. Vcelku zdařilé představení by mohlo být povýšeno upřením pozornosti k tempo-rytmickému členění inscenace, zkrátka „chtělo by to nožičky“. Týká se to především scény plánování stávky. Inscenaci vévodí hned několik hereckých výkonů. Ocenění hodnými byly především Martin Chmelík v roli učitele technologie masa Ivana, Pavla Procházková v roli učitelky odborného výcviku Rity a Milena Chmelíková v roli učitelky českého jazyka Ivy (čestná uznání).
Ochotnický spolek Uhlíř z Uhlířských Janovic a hudební skupina Melissa z Kutné Hory obohatily dramaturgickou skladbu přehlídky titulem, čerpajícím ze středověkého literárního odkazu. Přivedly na divadelní scénu dílo největšího básníka anglického středověku Geoffreye Chaucera († 1400) Canterburské povídky. Adaptace Chaucerova básnického textu a režie se ujala Helena Kmochová. Soubor svou inscenaci uvedl pod titulem Canterburská povídka aneb Četli jste to? Původní záměr byl zpracovat jevištně dvě či více povídek. Zůstalo nakonec u jedné, nazvané Povídka mlynářova. Zvolená povídka vypráví příběh o mladé překrásné tesařově ženě Aleně, která se za zády postaršího manžela miluje se studentem, který je u nich bytem. Též o kostelníkovi Absolonovi, který měl na tesařovu ženu zálusk.
Chaucer své rozsáhlé dílo uvádí dlouhým prologem, v němž se skupina poutníků putujících z Londýna do Canterbury na hrob sv. Thomase Becketa dohodne, že si budou postupně vyprávět příběhy, aby jim čas lépe ubíhal. Dohodnou se také, že nejlepšímu vypravěči ostatní zaplatí večeři. Jedna každá povídka je navíc uvozena dalším samostatným prologem. Helena Kmochová redukovala jak text prologů, tak vlastní vyprávění. Přes to jevištní přetlumočení jednoho příběhu vydalo na 80 minut. Není divu, že se nakonec rozhodla pouze pro jedinou povídku. Při tom však zapomněla, že úvodní prolog o dohodě poutníků je de facto zbytný. Inscenace je zbytečně zatěžkána texty prologu. Vlastní příběh je traktován a demonstrován přehledně, byť ne vždy vynalézavě. Inscenací prostupují písně skupiny Melissa, které však s dějem přímo nesouvisí, nicméně dotváří atmosféru krčmy, do níž je vyprávění situováno. Nutno poznamenat, že se jedná o velmi kvalitní hudební složku představení. Pěvecký part skupiny obstarává představitelka role Aleny Lucie Strnadová (čestné uznání za herecký a pěvecký výkon). Z mužských představitelů rolí zaujal Jiří Bobysut v roli Absolona (čestné uznání).
Divadelní spolek Klicpera ze Sadské uvedl na scénu hru oceňovaného amerického dramatika Michaela A. „Sashi“ Millera Není důvod umírat (Nothing to Die For) z roku 2019. Hru členové souboru objevili na webových stránkách. Souboru se podařilo získat souhlas s překladem do češtiny a licenci k jejímu uvedení, a to za velice příznivých finančních podmínek. Překladu se ujala Marie Hamerová, která si také zahrála jednu z ženských rolí. V režii Jana Pleskače (čestné uznání) soubor přivedl na české jeviště hru v evropské premiéře.
Tragikomický příběh o manželské nevěře je situován do bytu autora divadelních her a jeho manželky. Dramatik, trpící tvůrčím blokem a nevěrou své manželky se svým nejlepším přítelem z herecké branže, se vzepne a načrtne několik klíčových situací nové divadelní hry, tematicky zaměřené na manželskou nevěru. Tak jak je jeho zvykem, za pomoci svého přítele herce Alberta a své ženy Kláry chce ověřit, zda to, co napsal, bude fungovat při realizaci na jevišti. Při přehrávání situací hry za asistence mladé atraktivní sousedky dochází k řadě vršících se tragikomických situací. O napětí není do posledního obrazu nouze.
Inscenace je režií budována dobře vystavěnými situacemi. Navzdory poměrně spletité struktuře hry, je její příběh převyprávěn přehledně. Spolu s příhodným typovým obsazením bylo dosaženo velice zdařilé jevištní realizace. Scénografické řešení je sice úsporné, nicméně účelné, a to včetně kostýmní výpravy. Ocenění hodné jsou i herecké výkony protagonistů hry. Především Julie Růžičkové v roli sousedky Niny Kaplanové (cena), ale rovněž Jana Nováka v roli dramatika Tomáše a Marie Hamerové v roli manželky Kláry (čestná uznání).
Na přehlídce v Sadské soubor sehrál jednu z nečetných repríz. Velice pěkný inscenační výsledek by mohl být ještě podpořen upřením pozornosti na temporytmus inscenace, mj. v souvislosti s proměnami postavy Tomáše. Jisté rezervy lze spatřovat ve volbě hereckých výrazových prostředků při ztvárnění postavy Alberta Štěpánem Desenským. Komediálnost by mohla být podpořena přesnějším načasováním některých replik.
Souboru byla udělena cena za dramaturgický přínos uvedením hry a nominace k účasti na Krakonošově divadelním podzimu, celostátní přehlídce venkovských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou 2024.
Divadelní soubor TJ Sokol ze Mšena přijel se svým nastudováním lechtivé konverzační komedie Jakuba Zindulky Sexem ke štěstí v režii Václava Nováka. Jak již název napovídá námětem je sexuální soužití. Hra je o dvou manželských párech, v nichž jsou si partneři věkově dosti vzdáleni. Věkové rozdíly hrají roli i v jejich sexuálním životě. Děj se odehrává v bytě šedesátileté sexuální koučky Stelly a jejího o deset mladšího manžela. Ten je Stelle nevěrný s manželkou postaršího muže, který se rozhodne u Stelly vyhledat odbornou pomoc. Terapeutická sezení, kterých se zúčastňují oba manželské páry, jsou živnou půdou pro pobavení diváků. O víc v komedii nejde.
Zindulkova komedie stojí a padá s hereckými schopnostmi čtyř představitelů postav hry. Ty se v představení projevily jako velice dobré, v jednom případě jako výjimečné. Dostalo se jim také zaslouženého ocenění – Mirce Strmecké za roli Stelly Kočičkové a Davidu Bidlovi za roli Roberta Kočičky (čestná uznání). Nejlepší mužský herecký výkon přehlídky předvedl Václav Novák v roli Norberta Kocourka (cena). Lze se jen domnívat, že i představitelka role Hedviky Kocourkové Jana Čambalová by nezůstala ve stínu svých hereckých kolegů. Bohužel, neměli jsme to možnost posoudit, neboť v den předcházející vystoupení v Sadské se stala účastnicí dopravní nehody a nebyla ve stavu, aby se přehlídky mohla zúčastnit. Zbytek souboru byl v den, kdy se nehoda stala, již v Sadské a požádal o možnost sehrát alespoň první část představení, v němž postava Hedviky nefiguruje. Nakonec ho odehrál celé díky pohotovému záskoku, ke kterému se uvolila Pavlína Staňková ze souboru Jílovští ochotníci (cena za pohotový záskok). Hrála s textem v rukách a s minimem poskytnutých informací, neboť na řádnou zkoušku nebyl čas. Navzdory tomu se zhostila záskoku výtečně, ba dokonce podpořila komediální rovinu inscenace. Představení sice nebylo možné vnímat a hodnotit jako regulérní, avšak solidární počin Pavlíny Staňkové a herecké výkony členů souboru byly oceněny nemalými ovacemi publika. Konal se takový srdečný ochotnický svátek.
Závěr přehlídky připadl Ochotnickému spolku ŽUMPA z Nučic a jeho inscenaci jednoaktovky Kazimíra Lupince & Co. Píseček. Jedná se o autorský počin Divadla V.A.D. Kladno z roku 2012. Kladenští si v něm úsměvně pohráli humornou formou s různými přístupy novopečených rodičů k péči o své malé děti, a to pro V.A.D. charakteristickými prostředky autentického herectví.
Soubor ŽUMPA a jeho režisér Jakub Pilař se ve své inscenaci drželi původní předlohy i scénického řešení (dětské pískoviště a lavičky kolem něj). Režisér vybral vhodné typové obsazení. Smíchových reakcí se – oproti kladenskému provedení – dostáválo nučickým od diváků jen zřídka, povětšinou reagovali na vtipné slovní sentence. Zdá se, že příčinou toho, proč se publikum tzv. nechytá od samého počátku představení, tkví ve snaze hrát – ztvárnit postavy hry, a nikoliv v nich autenticky existovat na jevišti. Mohlo to však být jen aktuální konstelací při přehlídkovém představení, neboť jsme na jevišti neviděli nikoho, kdo by postrádal hereckou invenci. Naopak, oceněny byly Iveta Kohoutová za roli Květy a Anna Matějovská za roli Viky (čestná uznání).
Ke každému představení se konaly samostatné rozborové semináře vedené členy lektorského týmu ve složení Milan Strotzer, Petr Svoboda a Karel Tomas. Zúčastňovali se jich nejen aktéři toho kterého představení, ale i členové dalších souborů. Příjemným překvapením byla skutečnost, že řada souborů hrajících na přehlídce setrvávala po celou dobu jejího konání. Neméně potěšující byla návštěvnost představení místními občany.
Klicperovy divadelní dny pořádalo Kulturní a informační centrum města Sadská ve spolupráci s domácím divadelním souborem Klicpera za finanční podpory Středočeského kraje. Na slavnostním zakončení 24. ročníku přehlídky byly předány ceny a čestná uznání za nejlepší výkony a vyhlášena nominace souboru Klicpera k účasti na celostátní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou.
