Ohlédnutí za Rádobyfestem 2024
Poslední víkend v září se letos konal 23. ročník Rádobyfestu. Organizuje ho Rádobydivadlo v čele s Ladislavem Valešem ve společenském domě v Klapém. Většinou se účastní přátelé divadelní i diváčtí, Láďa Valeš sám přiznává, že dramaturgii tvoří „ve stylu Tří oříšků pro Popelku – co mu tak cvrnkne o nos“. V průběhu dvou dnů, pátku 27. a soboty 28. září 2024, zhlédli diváci sedm (plus jedno) představení rozličných žánrů.
Litoměřičtí Li-Di zahajovali loni Rádobyfest Odpovědí na všechno, letos dorazili s titulem Hory nebo Lori. (viz titulní foto M. Blažka_pozn.red.) Kupodivu se nejednalo o příspěvek k chovu papoušků v drsných podmínkách Českého Středohoří (chovatelé andulek se sešli v restauraci společenského domu až v neděli ráno), ale o osobitý pohled na máchovskou problematiku. Autorskou hru, která představuje Máchu jako ve své době nepochopeného autora, ale také jako násilníka a manipulátora, prezentovala partička sedmi mladých lidí, jejichž energie byla velmi příjemná. Představení nejvíce slušely situace pojednané s nadhledem a ironickou nadsázkou. („Jak dlouho bydlel Mácha v Litoměřicích?“ – „Asi měsíc.“ – Co se tam po něm jmenuje?“ – Všechno.“)
Divadelní studio D3 ve spolupráci s Městskou knihovnou Loket přivezlo v osobách Petry Richter Kohutové a Báji Šmudlové scénické čtení Bez nevhodných citů, o dvou dámách ve spárech korporátu. Šlo o pátou reprízu, nicméně v rámci Rádobyfestu byl příběh o vzestupu a pádu poprvé uveden mimo Karlovarský kraj a před divadelním publikem (dosud procestoval několik západočeských knihoven a kaváren). A přestože se nejedná o výtrysk optimistického a radostného pohledu na život, setkal se s velmi příznivým přijetím. („Prostě ho přemístíme.“ – „Kam?“ – „Do Rigy.“ – „Kde je Riga?“ – „V Lotyšsku.“ – „Kde je Lotyšsko?“ – „Vedle Ruska. Rusko, to je…“ – „Já vím, kde je Rusko!!!“)
Divadlo Máj odehrálo v sobotu dopoledne milou a nadmíru nápaditou pohádku Sluncomrak autorky a režisérky Wen Melíškové. Chytře napsaná drobnička o přírodním koloběhu potěšila děti i dospělé, nakažlivé melodie vtipně otextovaných písní některým z nás zněly v hlavě až do konce festivalu.
Jen tak pro radost, zábavná koláž textů pánů Šruta a Nikla a písniček Petra Skoumala v podání Malého libochovického divadla vystupujícího pod názvem MALIS, je zase výsledkem práce režiséra Ladislava Valeše s mladými. Použity jsou postupy dramatické výchovy, režijní ruka je ve zdánlivě improvizovaném třeštění jasně patrná, hraje se především s hromadou bot. Mezi osmičkou protagonistů vynikají Štěpán Belžik, Štěpánka Cimrmanová a Kristián Valeš, kteří od dob inscenace Za prkennou ohradou pracují na vzájemné souhře – a je to znát.
Odpoledne uvedl Libor Ulovec pro uzavřenou společnost evergreen Svou vlastní ženou. Šlo o jedno z posledních představení této výjimečné inscenace textu Douga Wrighta, plánována je ještě repríza v Činoherním klubu. Jak pravil Láďa Valeš: „S tímto titulem se před lety zrodil Libor Ulovec – veliký herec.“
Přijeli i přátelé z Ostravy, Láďa Vrchovský napsal a zrežíroval tragikomický dokumentární politický thriller Houbová polívka Naděždy K. Krupské. Šlo o další příspěvek k jeho celoživotní posedlosti politickými tématy, který stojí a padá s hereckými výkony Lukáše Adámka, Jiřího Pasze, Kateřiny Homolové – a dechberoucí Jitky Borovičkové, která coby Krupská inscenaci vévodí. Za zmínku stojí také až profesionální zacházení s divadelní technikou, která zastává v Houbové polívce stěžejní roli. („Vždycky jsem říkal, že jíst houby je nebezpečné… a lidi prostě mizí.“)
Mlíko na mozku místního souboru je inscenace hry Hadar Galron, úsměvný pohled na mateřství – a v Klapém se místní těšili, že ji uvidí, ale závazky účinkujících to bohužel neumožnily. Místo Mlíka uvedlo Rádobydivadlo Skořápku, která také prozatím nebyla v rámci Rádobyfestu uvedena. Dámy Lenka Šťastná a Petra Maťáková coby protagonistky s dvojicí přihrávačů přijely ze Sokolova, kde hrály Skořápku v pátek večer. Ano, tato romantická komedie, primárně určená ženskému publiku, je velmi žádaná. Nejedna divačka/ divák v závěru slzu zatlačí… Nad rámec zprávy o Rádobyfestu dodejme, že právě oni přihrávači, Pavel Macák a Naďa Hladíková, nakonec získali v Sokolově ocenění Čurda za nejlépe odvedenou malou roli, která posouvá děj inscenace kupředu. Blahopřejeme! („Ta skořápka není dutá. Je v ní dech.“)
Mimo plánovaný program čekalo diváky na závěr Rádobyfestu v sobotu v noci překvapení. Režisér Jaroslav Kodeš nazkoušel s Pavlem Macákem a Lenkou Šťastnou vlastní dramatizaci anekdoty Stephena Leacocka Rozhovor s největším hercem. Bylo to milé a bezprostřední. Režisér osobně se ujal nápovědy a podařilo se mu z ní vytvořit funkční jednající postavu.
Festival doprovázela výstava fotografií z historie a současnosti Rádobydivadla. V rámci programu se průběžně oslavovalo udělení Ceny Pavla Dostála, již soubor letos získal od Ministerstva kultury ČR. A také oslava individuální Ceny Pavla Boška, kterou si přivezl režisér Jaroslav Kodeš z poděbradského FEMADu. Vzpomínalo se na členy, kteří hrají na nebeském jevišti, mimo jiné na Jaromíra Holfeuera, jehož memoriálem Rádobyfest je.
Ale hlavně – sešli se členové a přátelé divadla, od Ostravy a Dobronína po Cheb a Karlovy Vary, a vytvořili velmi pohodovou atmosféru. Společenský dům v Klapém se dočkal výjimečného oživení, jakého se mu dostává opravdu pouze jednou za rok.
