Přehlídka Jizerské oblasti v Lomnici nad Popelkou po šestadvacáté

Krajská přehlídka ochotnického divadla Jizerské oblasti se konala po šestadvacáté ve dnech 3. – 6. 4. 2024 v Lomnici nad Popelkou. Kromě dopolední pohádky, Sněhové královny souboru Vojan – Mladá haluz Desná, jsme viděli devět soutěžních představení. Opět dominovaly komedie, opět dominovaly inscenace s ženským obsazením či tématikou.

Divadelní klub Vrchlabí se důsledně zaměřuje na převod starších filmových hitů na jeviště, dává přednost těm komediálním, v nichž se zpívá. Dosud ve Vrchlabí spatřily světlo světa Noc na Karlštejně, Starci na chmelu, Hoří má panenko, v přípravě jsou Chalupáři. Zpěvohra Tak nějak Světáci v úpravě Václava Vondrušky a v režii Martina Teplého, v Lomnici uvedená a zakončená písní „je to jenom divadlo, žádný hlavolam“, spoléhá na nostalgii s filmem spojenou a na to, že divák v hledišti film z roku 1969 dobře zná. Předloha vrchlabské inscenace tedy neřeší posun základních dějových faktů a jejich srozumitelnost (např. hra není přesně dobově ukotvena, skáče se mezi koncem šedesátek a dneškem), ale je upravena na tělo hercům a podle představ tvůrců (fasádníci nejsou fasádníci, ale komínáři – nebo kominíci?; nejde zde o tři dvojice, ale o čtyři atd.). Scénu dělí oponka s namalovanou ulicí, při přestavbě ze „šmajchl-bytu“ na hotelový bar a naopak probíhají jakési předscény mezi učitelem etikety a bordelmamá Trčkovou. Herci sice hrají jako o život (často by méně bylo více), ale vesměs nevedou dialog a sdělují repliky „face to face“ divákovi. Lomnické představení k tomu poznamenalo, že se hrálo s pěti záskoky (!) a minimem publika v hledišti. Nicméně vrchlabští Tak nějak Světáci s výraznými rysy sousedského divadla mají ve svém prostředí úspěch, koneckonců přehlídková repríza byla šestadvacátá.

CRY BABY CRY je titul, který pro sebe původně napsala pětice hereček a jeden herec v profesionálním divadle. Hořkomléčná komedie o life coachingu a o tom, jak najít návod na štěstí, měla ve Švandově divadle na Smíchově premiéru v roce 2013 a dosáhla více než dvou set repríz. V místním DS J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou s režisérkou Renatou Tomešovou v čele vsadili na to, že ženský svět je pro diváky atraktivní a postupné duševní obnažování funguje do jisté míry vždycky. Zvlášť když hra oplývá pěticí ženských postav, mezi nimiž si tu identifikační vybere doslova každý/každá. Lomnické herečky hrají ženy ve spárech terapie a hlavně jednoho neschopného terapeuta (v podání Luďka Grabce) s velkou přesností, citem pro situaci a smyslem pro průběžné jednání. Graciézní Vladimíra Duštová coby operní diva Ema, která vystřihne Měsíčku na nebi hlubokém a jako žena ve věku si začíná přiznávat strach ze samoty. Barbora Rajmová, výborná komička, jako „zelená vdova“ Ivona s mlékem na mozku a věčně zaneprázdněným manželem, řešící prostupnost rolí manželka-matka-milenka. Dynamická Iveta Hrdličková v roli sportovkyně Renaty, s otcem trenérem a extrémním zaměřením na výkon. Anna Barochová jako Bětka, nadměrně introvertní „Maďarka“ se zálibou v Titaniku. A nakonec suše glosující Jarmila Barancová jako bulvární novinářka Sabina, jež se pokouší skupinu vytěžit. Lehká pochybnost panovala o použité hudbě, pojetí postavy terapeuta bylo dlouho diskutováno. Ale díky herečkám byl večer s hrou bez přesně definovaného tématu a zřetelného oblouku zábavný. A DS J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou si vysloužil doporučení do programu Divadelního Pikniku Volyně.

Francouzská komedie Laurenta Baffieho v překladu Jaromíra Janečka si pod různými názvy našla cestu na amatérská jeviště již několikrát (pod názvem Ťuk, ťuk ji např. uvedl divadelní spolek ĎAS z Postoloprt, byla k vidění na „českém FEMADu“ v Plzni). Tanvaldský E. F. Burian ji hraje pod názvem Tik, ťak, premiéra v režii Vlastimila Hozdy proběhla v listopadu 2023. Komedie o šesti lidech, z nichž každý má specifickou poruchu – tik, sejdou se v čekárně slavného terapeuta a při čekání na doktora se pokusí si navzájem pomoci, zcela postrádá konflikt a nebýt závěrečné pointy, je opravdu pouze přehlídkou tiků, jež lze pojednat s větší či menší mírou zábavnosti. Tanvaldští bohužel ani základní nabídku hry nerozvíjejí, s tiky zacházejí nedůsledně, hrají bez nadsázky, s doslovným chápáním všeho, co je řečeno, bez diferenciace, co je myšleno vážně, co je bonmot, co ironie. Také za častého porušování čtvrté stěny (tento nešvar se v poslední době rozmohl, a to nejen v Tanvaldu). V tanvaldském pojetí je Tik, ťak spíše než komedií nepovedené realisticko-psychologické drama. Nicméně k inscenaci patří vtipný programový leták pojednaný jako chorobopis.

Kyanid o páté Pavla Kohouta a desenského Vojana – Mladé haluze v režii Lukáše Frydrycha již prošel několika přehlídkami, kde se setkal s rozporuplnými reakcemi. Viděli jsme ho na Josefodolském divadelním jaru, ve Vysokém a také na „českém FEMADu“ v Plzni. Zdálo by se, že již bylo řečeno a napsáno vše (v článku o josefodolské přehlídce https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=txt&id=18314, ve vysocké recenzi Saši Gregara https://www.kdpvysoke.cz/2023/recenze-2023/pavel-kohout-kyanid-o-pate/ či ve shrnutí Ladislava Vrchovského v plzeňských Raguenovinách). A zdálo by se, že když je lektorský sbor posledního KDP a letošní Lomnice kromě jednoho člena totožný, nebude o čem mluvit. Opak byl pravdou! Čas vymezený diskusi téměř nestačil, protože desenští inscenaci posunuli překvapivě výrazným způsobem. Změnili kostým u obou postav, Zosie v podání Vlaďky Koďouskové i Iréne Ivy Halamové, dokonkretizovali je a zpřesnili. (Pokrývka hlavy u Zosie odkazuje nejen na její „hru na Židovku“, ale možná také na smrtelnou nemoc, Irénin kostým se posunul díky džínové bundě ke kýžené ležérnosti.) Podobně se proměnily postavy: Zosia zhořkla, zostražitěla, projevy intelektuální nadřazenosti ji definitivně vyloučily ze soutěže Missis Sympatie, na kterou se snažila v původní verzi aspirovat. Také Iva Halamová pracuje na osvobození se od patosu, na odbourání sošnosti, ke které má trochu sklony. Jejich  schopnost ovládnout prostor trvá (odehrály komorní příběh na velkém jevišti bravurně), umějí pracovat důsledně s rekvizitou, vést dialog, pointovat situace, převádět vnitřní hnutí do fyzického jednání. A tak režisér mohl omezit hudební akcenty situací a ku prospěchu věci přesunout pozornost výhradně na hereckou akci. Vyznění inscenace je nejednoznačnější a nesporně zajímavější… V rámci debaty tak bylo možno mluvit o možnostech, které tyto změny dále otevírají. Sledovat tvůrce, kteří se vzájemně inspirují, zůstávají „v pohybu“ a jsou schopni na inscenaci pracovat stále a neustrnout, je velká radost. A radost měli i desenští, protože získali doporučení do programu Divadelního Pikniku Volyně.

Opona nahoru! není z nejlepších her Petera Quiltera, autor ji vydal jako přepracování své prvotiny. Přesto obsahuje slušné role pro pět rozdílných ženských typů, zručně napsané dialogy a aspoň základní dějový oblouk; záleží na tvůrcích, jakým způsobem si s tím poradí. Koneckonců – autor přiznává inscenátorům v mnoha ohledech volnost. Komedii o nechtěném dědictví, starém divadle, jež se pokoušejí zachránit matka, dcera, dvě manželky a výkonná asistentka zesnulého, jejichž poslední nadějí je koncert pozvané celebrity (v tomto případě Petry Černocké), si vybral soubor Podio Semily. Premiéra byla v říjnu 2022 v rámci přehlídky Semilský paroháč, jde o třetí režii tvůrčí dvojice Bohuslava Dušty a Anežky Buriánkové, ta hraje také roli Terezky. Kromě dalších čtyř typově rozdílných hereček se v inscenaci objevují i dva herci, byly připsány role techniků, kteří se starají o přestavby a improvizovaně komentují děj. V rámci rozpravy s lektorským sborem se mluvilo o základní divadelní abecedě, mimo jiné nutnosti režijně domýšlet zvolený text, také o tvorbě postavy a hereckém řemesle (aktuální byly poznámky týkající se jevištní mluvy).

Stalo se dobrým zvykem, že DS Vojan Libice nad Cidlinou kam přijede, tam zdobí. Platilo to i tentokrát, protože velkou lomnickou radostí se stala situační komedie A do pyžam! Marka Camolettiho v režii Jaroslava Vondrušky. Překlad Jaromíra Janečka byl tentokrát podroben přísné revizi režiséra a Heleny Vondruškové – a bylo to v pozitivním slova smyslu znát. Situační komedie o milostném čtyř-, pěti- až šestiúhelníku, jehož vrcholy mají zájem si užít mimo manželské lože, ovšem více je zaměstnává, aby při tom nebyli chyceni. V poctivě udělané, funkční i esteticky sladěné scéně: festovní konstrukce umožňuje hrát bez toho, že by se scéna kácela (a ne, není to v amatérském divadle taková samozřejmost, jak by člověk předpokládal), kombinace vínové a antracitové s minimem nábytku, centrálním sofa v centru a stolem v pozadí, pokryje potřeby všech situací, navíc působí jako luxusní interiér. Vynikajícím způsobem jsou vymyšleny i provedeny kostýmy (díky, Miroslave Králi s režisérem a kolektivem!). Žánr je přesně zvládnut šesticí herců, kteří jsou typově přesní a ve všech ohledech řemeslně obdaření – včetně toho nejtěžšího, přesnosti ve stylizaci, souhře a smyslu pro načasování a rytmus. Oceněn byl režisér Jaroslav Vondruška a individuální ceny putovaly ke všem účinkujícím bez výjimky. Nutno zvlášť zmínit Davida Skrbka, který na postavě Bertranda ukázal, že není malých rolí. A také Františka Černého, který odvedl v hlavní roli Bernarda vynikající výkon, v posledních minutách navzdory bolesti. Výtky směřovaly k maličkostem plynoucích z uvedení mimo domácí jeviště. A do pyžam! získalo doporučení do programu Divadelního Pikniku Volyně.

Příběh jedné stěny rynoltického RySKu vychází z až rudišovského okouzlení železnicí a nádražním prostředím, které je převedeno do zvláštního jevištního pábení. Přečíst si o něm lze na zprávě z loňské josefodolské přehlídky – viz výše – a od té doby se nic nezměnilo. Na souboru je sympatické, že se pokouší něco říct sám za sebe, prostřednictvím vlastního textu a osobitým inzitním stylem.

Churchillův Natěrač z jevišť profesionálních i amatérských hned tak nezmizí. Na lomnické přehlídce se objevil v podání Vrchlabského divadla Lipany, režisér Jan Švimberský (který v Tak nějak Světácích kolegů obětavě zaskočil roli knihovníka) obsadil do tří hlavních a jediných rolí Jiřího Pokorného, Veroniku Bajerovou a Markétu Chudobovou. Scénář, který je spíše partiturou pro herecké akce a dává možnost „si pořádně zařádit“, bohužel nelze realizovat bez přesného výkladu situací, pojmenování proměn okolností plus definování řídících úkolů postav a jejich motivací. Účinkující nejsou příliš invenční, zůstávají u obecných charakteristik (Jiří je zneuznaný, jedna z dam uječená, druhá zcela bezradná), ani velmi vděčné situace, kdy je možno přecházet z role do role (třeba natěrače, který hraje herce, který hraje manžela) – a režisér jim bohužel příliš nepomohl. Scéna je zdobná a zaplněná, ale nepříliš funkční, dochází dokonce na zmatky v topografii. Příště snad bude lépe.

Závěr byl skutečným vyvrcholením přehlídky. Patřil jilemnickému Divadlu v Roztocké a Kuřačkám a spasitelkám autorky Anny Saavedry. Režisér Tomáš Václ v inscenaci kongeniálního přepisu Čechovových Tří sester osvědčil smysl pro trapno, srovnatelný s Vladimírem Morávkem v jeho raných inscenacích (Unavený Hérakles kupříkladu), také smysl pro jevištní metaforu a přesné vedení herců. Zpráva o čtyřech sourozencích po smrti rusofilního otce, invazi manipulativní „nevěsty“ a hledání smyslu. O proměně světa, v němž se stávají novým náboženstvím děti, mediální úspěch a eurovíkend v Moskvě, slovo „intelektuál“ se v původně intelektuální domácnosti stává nadávkou a vnitřně zoufalí sourozenci hledají východisko tu v internetové seznamce, tu v románku s přítelem mladší sestry, tu v jídle… A ironickým spasením (skutečně?) se nakonec stává opět – dítě. A samozřejmě, cigarety jsou na jevišti přítomny, ale jak dnešek žádá, na kouření nikdy nedojde…  Scéně dominuje knihovna, která je v horní části oltářem – na něm vystavena modrá liška, maskot rodiny (aby tu a tam zmizela a nahradila ji silueta Mášina virtuálního přítele). Na stěnách obrazy břízek a ruské trojky, stůl a gauč. A proměna světa se vizualizuje – obrazy nahrazují dětské obrázky, umělohmotný ubrus s jásavými motivy místo svátečního látkového, místo střízlivého přehozu gauče ten s obrázky dětských autíček. Přibývá ionizátor vzduchu…  „Něžná groteska o virtuálních láskách, pracujících ženách a mužích v domácnosti“ je v jilemnickém podání nebývale ostrou výpovědí o současném světě. Není to komfortní podívaná – divácké reakce se pohybují mezi zasažením a smíchem… Kromě toho jsme viděli plejádu výborných hereckých výkonů. Oceněné byly tři sestry – Jana Koudelková jako Olga, která stála poprvé na jevišti, ale její výkon byl velmi úsporný a přesvědčivý; Magdalena Jarošová ml., jejíž Máša projde výraznou proměnou z cynické hipsterky ve zranitelnou oběť virtuální lásky; a Markéta Vajdíková, jejíž dětinská Iri projde deziluzí bez ztráty „kyti“. Také Jan Lála, který zvládl minimalisticky odlišit dvě zcela odlišné postavy, virtuálního mága a reálného lúzra Pana Petra a TV mafiána Jana. A v této inscenaci jsme byli svědky nejlepšího hereckého výkonu přehlídky, o který se postarala Iveta Hlubučková v roli Natálie. Kuřačky a spasitelky Divadla v Roztocké Jilemnice byly nominovány do programu Divadelního Pikniku Volyně.

Lektorský sbor pracoval ve složení Jaroslav Kodeš, Petra Richter Kohutová, Jana Stejskalová a Petr Svoboda. Specialitou lomnické přehlídky je tzv. Divadelní střelnice, v rámci které představení rozebírají diváci (neodstřelují ani si z nich nestřílejí!). A to pod vedením Tomáše Čivrného a Lukáše Frydrycha. (Výstupy ze Střelnice se staly stálou součástí rozprav, Tomáš Čivrný je zároveň zveřejňoval na portálu Divadelník.cz a na Facebooku.) Sympatické jsou odměny – ocenění čestným uznáním obdrželi místní suchary, ti s cenou místní pivo s originální přehlídkovou vinětou. Přehlídku podporuje Město Lomnice nad Popelkou, Liberecký kraj a Ministerstvo kultury ČR. Tvářemi festivalu byli starosta města a spolku Josef Šimek, ředitelka festivalu Veronika Nožičková a moderátor Antonín Macháček, ale přítomni byli členové místního souboru J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou a pečovali vzorně o všechny jeho stránky. A kromě toho, že atmosféra byla příjemná a dělná, lomnická přehlídka byla z hlediska kvality a inspirativnosti inscenací přehlídkou velmi výživnou. Důkazem je množství cen. A také fakt, že byla udělena nejen nominace, ale také trojí doporučení do programu Divadelního Pikniku Volyně. Kéž by se tak zadařilo i za rok. 

Výsledky:

Čestná uznání

Jitce Kramplové za roli Marcely v inscenaci Tak nějak Světáci Divadelního klubu Vrchlabí

Renatě Tomešové za režii inscenace CRY BABY CRY DS J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou

Vladimíře Duštové za roli Emy v inscenaci CRY BABY CRY DS J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou

Luďku Špráchalovi za roli Františka v inscenaci Tik, ťak DS E. F. Burian Tanvald

Natálii Hejdové za roli Sharon v inscenaci Opona nahoru! DS Podio Semily

RySKu Rynoltice za kolektivní pábení v inscenaci Příběh jedné stěny

DS J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou za inscenaci CRY BABY CRY

DS Vojan – Mladá haluz Desná za inscenaci Kyanid o páté

Ceny

Jarmile Barancové za roli Sabiny v inscenaci CRY BABY CRY DS J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou

Barboře Rajmové za roli Ivony v inscenaci CRY BABY CRY DS J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou

Ivetě Hrdličkové za roli Renaty v inscenaci CRY BABY CRY DS J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou

Lukáši Frydrychovi za režii inscenace Kyanid o páté DS Vojan Desná – Mladá haluz

Vlaďce Koďouskové za roli Zofie v inscenaci Kyanid o páté DS Vojan Desná – Mladá haluz

Ivě Halamové za roli Iréne v inscenaci Kyanid o páté DS Vojan Desná – Mladá haluz

Jaroslavu Vondruškovi za režii inscenace A do pyžam! DS Vojan Libice nad Cidlinou

Veronice Mňoučkové za roli Jacqueline v inscenaci A do pyžam! DS Vojan Libice nad Cidlinou

Tomáši Čivrnému za roli Roberta v inscenaci A do pyžam! DS Vojan Libice nad Cidlinou

Františku Černému za roli Bernarda v inscenaci A do pyžam! DS Vojan Libice nad Cidlinou

Žanetě Bergmanové za roli Brigitte 1 v inscenaci A do pyžam! DS Vojan Libice nad Cidlinou

Petře Soukupové za roli Brigitte 2 v inscenaci A do pyžam! DS Vojan Libice nad Cidlinou

Davidu Skrbkovi za roli Bertranda v inscenaci A do pyžam! DS Vojan Libice nad Cidlinou

Tomáši Václovi za režii inscenace Kuřačky a spasitelky Divadla v Roztocké Jilemnice

Lucii Václové za scénu k inscenaci Kuřačky a spasitelky Divadla v Roztocké Jilemnice

Janě Koudelkové za roli Olgy v inscenaci Kuřačky a spasitelky Divadla v Roztocké Jilemnice

Magdaleně Jarošové ml. za roli Máši v inscenaci Kuřačky a spasitelky Divadla v Roztocké Jilemnice

Markétě Vajdíkové za roli Iri v inscenaci Kuřačky a spasitelky Divadla v Roztocké Jilemnice

Janu Lálovi za role Jana a Pana Petra v inscenaci Kuřačky a spasitelky Divadla v Roztocké Jilemnice

Ivetě Hlubučkové za nejlepší herecký výkon přehlídky v roli Natálie v inscenaci Kuřačky a spasitelky

DS Vojan Libice nad Cidlinou za inscenaci A do pyžam!

Divadlu v Roztocké Jilemnice za inscenaci Kuřačky a spasitelky

Doporučení (bez určení pořadí) do programu Pikniku Volyně 2024:

DS Vojan Libice nad Cidlinou – Marc Camoletti: A do pyžam!

DS J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou – CRY BABY CRY

DS Vojan – Mladá haluz Desná – Pavel Kohout: Kyanid o páté

Nominace do programu Pikniku Volyně 2024:

Divadlo v Roztocké Jilemnice – Anna Saavedra: Kuřačky a spasitelky