PřeMostění 2024 pěkně pohromadě: Článek a všechna čísla zpravodaje přehlídky
Podtitul loňského festivalu PřeMostění zněl: „Co když je to naposledy?“. Řečnická otázka příliš víry na pokračování této již tradiční divadelní slavnosti nedávala. Naštěstí se Pavlu Skálovi a jeho všestrannému týmu podařilo sehnat nejen dostatek financí, ale i duševních sil k organizaci již v pořadí osmého ročníku, jenž měl o něco nadějeplnější motto: „Co když je to poprvé?“. První dubnový týden do mostecké ZUŠ F. L. Gassmanna zavítala zhruba desítka amatérských divadelních souborů, jejichž tvorbu hodnotila čtyřčlenná porota, v níž stanul oceňovaný režisér Jan Frič, divadelník Štěpán Kňákal, dramatik René Levínský a dramaturgyně Alena Zemančíková. Další zpětnou vazbu, ale i rozhovory s členy dorazivších souborů zajišťoval festivalový zpravodaj pod vedením Michala Zahálky. Časopis si budete moct přečíst online na stránkách festivalu. (všechna čísla přikládáme k článku zde – pozn.red.)
Letošní ročník zahájila debata pořádaná pod záštitou deníku Alarm. Do panelu vedeného Ester Klimeckou, členkou nově zřízené mostecké redakce, přijali pozvání ředitel Městského divadla v Mostě Filip Nuckolls, výše jmenovaný Pavel Skála a regionální politik Jiří Řehák. Setkání uskutečněné na nezávislém festivalu, do nějž organizátor musel vložit část svých soukromých peněz, se nemohla věnovat jinému tématu, než je financování kultury. Podnětná diskuze byla po celou dobu nahrávána a její záznam bude brzy dostupný online na stránkách novin. Pokud bych měl jmenovat jeden názor, který mi utkvěl v paměti a zároveň nalákat případné posluchače, byla by jím v Česku poměrně netradiční představa, kterou vznesl zasloužilý divadelní režisér. Dle něj by veřejná kultura měla být spolufinancována bohatými mecenáši, jako je tomu na britských ostrovech. Napjatou atmosféru následně odlehčil Jiří Řehák svou přednáškou o Banátu. Rumunský region s početnou českou menšinou poprvé navštívil v devadesátých letech a jako gymnaziální profesor tam podnikl řadu výprav se svými studentstvem. Úvodní středeční večer zakončila improvizační show nazvaná Nevyžádaná rada. Čtveřice všestranných herců s důvtipem reagovala na nevšední otázky sepsané publikem před začátkem představení.
Od čtvrtka do soboty byl dopolední program vyhrazen workshopům vedenými Braňo Mazúchem, Veronikou Vaculíkovou a Václavem Zimmermannem. Od odpoledne až do večera velký sál sloužil divadelním souborům. Tato rozlehlá místnost byla pro studenty a studentky výchovné dramatiky z pražské DAMU malá. Jejich imerzivní představení Šestý smysl města se odehrávalo v celém přízemí školy. Volný scénický tvar měl za cíl diváky především seznámit s různými technikami, které si tito budoucí pedagogové a pedagožky během svého dosavadního studia osvojili. V pořadí druhý se porotě představil soubor z pražské ZUŠ Štítného. Klub uměleckých katastrof (zkráceně KUK) pod vedením Ivany Sobkové si připravilo inscenaci dramaturgicky rozdělenou mezi vesnické drama a dokumentární zpracování aktuálního tématu nakládání s použitým jaderným odpadem. Večer jeviště ovládla „smečka“ Reservé s šokantním názvem svého představením Deset malých kurvísků. Mladí herci a mladé herečky svou zběsilou postmoderní parodií na žánr reality show zaskočili desítky diváků a divaček. Nutno dodat, že jejich provokace nebyla prvoplánová, ale chytře si pohrávala s figurami typickými pro antické drama.
Další mostecké uskupení Betonový trávník vsadilo na moderní klasiku Plešatá zpěvačka. Jak porotu, tak divácto zaujal svým takřka profesionálním hereckým projevem. Za jednotlivé výkony mladí herci obdrželi herecké ceny a doporučení na Volyni i Mladou scénu. Již zmíněný KUK se na PřeMostění představil ještě jednou s další autorskou tvorbou. Bezpochyby talentovaní studenti a talentované studentky si za téma inscenace zvolili feminismus. To bohužel pojednali z perspektivy stoletého vývoje na našem území a pouze s ostychem se vyjádřili k současným výzvám, kterým hnutí čelí. Porota souboru, který se za své dílo nebál postavit, dále vyčetla přehrávání a formát připomínající dle jejích slov „školní besídku“. Páteční blok zakončila skupina Just Monkeys s inscenací věnující se vážnému tématu perzekuce dětí narodivších se českým matkám a americkým vojákům. Přestože šlo o po všech stranách rozpačitý kus, herci a herečky v seniorním věku publikum dokázali svým upřímným zájmem o divadelní umění a neskrývanou radostí ze společné tvorby strhnout na svou stranu.
V sobotu porotu mile překvapili liberečtí zástupci s loutkovým ztvárněním Lakomé barky. O něco méně bodovali jejich starší kolegové z DS STOPA svou „sklepácky“ laděnou inscenací Bon Voyage. Nejvíce kontroverze v průběhu jinak klidně se odvíjejícího festivalu vyvolala dvě představení. Více než hodinu porota společně se souborem a diváctvem debatovala nad představením nazvané 18. narozeniny. Eliška Jansová, režisérka a autorka v jedné osobě, se volně inspirovala světovým bestsellerem Příběh služebnice od Margaret Atwood. Bohužel se mi nepoštěstilo kus, který přivezlo Herecké divadlo DFXŠ, zhlédnout, ale ze zápisu vedeného z diskuze se lze dozvědět, že debata se točila zejména okolo (ne)feministického vyznění hry. Naprosto nesmlouvavá byla porota po zhlédnutí skoro dvouhodinové ztřeštěné komedie Jedlíci čokolády od souboru Hrobeso. Ani po několika dnech se nemůžu zbavit pachuti, kterou ve mně Drábkův text těžící z těch nejnejapnějších stereotypů o vztahu žen a mužů zanechal.
Chuť divákům spravil nedělní muzikál Souboj Titánů. Podobně jako uskupení Reservé si mělničtí umělci pohrávali s antickou mytologií. Jako poslední se na prostorném jevišti předvedla trojice herců, která na sever republiky dorazila z bývalého nádraží Plzeň-Jih, v kulturních kruzích známé jako Moving Station. Svým představením Kytice vol. 2. Petr Besta, Dan Horečný a Robert Kroupar důstojně zastoupili vypadnuvší nitranský soubor a pro zbývající diváky a divačky připravili příjemnou tečku za pěti vyčerpávajícími a divadelním uměním nabitými jarními dny.
Titulní fotografie článku: Soubor Brambůrky Most – Perníkajda. Foto Oskar Helcel.
Výsledky:
Lektorský sbor ve složení Alena Zemančíková, Jan Frič, René Levínský (Nejhodnější Medvídci) a Štěpán Kňákal
na celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Piknik Volyně doporučuje:
inscenaci Plešatá zpěvačka souboru Betonový trávník,
na celostátní přehlídku experimentujícího divadla Šrámkův Písek doporučuje:
inscenaci Deset malých kurvísků souboru Reservé,
na celostátní přehlídku studentského divadla Mladá scéna v Ústí nad Orlicí doporučuje:
inscenaci Plešatá zpěvačka souboru Betonový trávník,
inscenaci Kukučín souboru KUK/KUKačky,
inscenaci Barka divadla Vydýcháno ZUŠ LIBEREC,
programovou radu Festival Loutkářská Chrudim upozorňuje na:
inscenaci Barka Divadla Vydýcháno,
programovou radu přehlídky amatérského činoherního divadla pro děti a mládež Popelka Rakovník upozorňuje na
inscenaci Perníkajda souboru Divadlo Brambůrky,
programovou radu Národní přehlídky seniorského divadla upozorňuje na
inscenaci Stín hrdiny souboru Just Monkeys.
Dále se rozhodl udělit čestná uznání
Petru Švarcovi za herecký výkon v inscenaci Stín hrdiny,
Věře Horákové za herecký výkon v inscenaci Stín hrdiny,
Lucii Trilčové za hru s rekvizitou kufr v inscenaci Perníkajda,
DS Stopa za společné bytí na jevišti v inscenaci Bon Voyage,
DS Stopa za tvůrčí práci s rekvizitami v inscenaci Bon Voyage,
Divadlu Vydýcháno za dokumentární přístup k loutkovému divadlu v inscenaci Barka.
Ceny lektorský sbor udělil
Janě Havlové za herectví v roli Diany v inscenaci Deset malých kurvísků,
Oliveru Vejlupkovi za herectví v inscenaci Plešatá zpěvačka,
Lucii Tourkové za herectví v inscenaci Plešatá zpěvačka,
Anně Křížové za herectví v inscenaci Plešatá zpěvačka,
Andree Lukeslové za herectví v inscenaci Plešatá zpěvačka,
Matoušovi Rybákovi za herectví v inscenaci Plešatá zpěvačka,
Marii Lackové za herectví v inscenaci Plešatá zpěvačka,
Divadelnímu spolku Nové divadlo Mělník za zpěv v inscenaci Souboj Titánů.
